Je to až k nevíře, že takovýto motorek mohl hýbat vozidlem obsazeným dvěma
dospělými lidmi rychlostí až 50 km/h. v levé části obrázku je patrné sání s
ovládáním plynu a množství nasávaného vzduchu. Ozubené kolo na pozadí sloužilo k
přenosu lidské síly při startování.
|
V době, kdy Louis Renault stavěl své první vozítko bylo mazání ještě
oddělené. V černé nádobce byl olej, který se rozváděl pomocí měděných
trubiček k motoru, převodovce a diferenciálu. potřebný tlak oleje dodávaly dvě
manuální pumpičky. Vpravo si povšimněte startovací kliky. |
Z našeho dnešního pohledu nám bude způsob ovládání tohoto vozítka
připadat poněkud těžkopádný a složitý. Věci a ovládací prvky, které bychom
hledali na svých obvyklých místech bychom jednoduše nenašli. Vozík měl totiž pouze
jeden pedál, který ovládal pásovou brzdu na kardanovém hřídeli. Spojka byla
ovládána táhlem vpravo, řazení jednotlivých rychlostních stupňů se provádělo
otáčením rukojeti nad táhlem spojky. Na pouzdru tyče řízení jsou upevněny
otočné prvky, kterými se řídilo množství nasávaného vzduchu, benzínu a předstih
zapalování.
|
Jak už bylo řečeno, nic nebylo na "svém" místě a všechno bylo
jinak. Na obrázku je detail pásové brzdy působící na zadní kolo. Tyto brzdy měl
vozík dvě, na každém kole jednu. Celkem byla Voitruetta vybavena třemi brzdami.
Přední kola nebyla brzděna vůbec. Výpletem kola je vidět diferenciál, který
roznášel hnací sílu na obě kola.
|
Pocit z jízdy musel být skutečným zážitkem. Řidič a spolujezdec seděli na
kožené lavici poměrně vysoko, takže jejich hlavy byly výš než hlavy kolemjdoucích
zvědavců. Navíc nebyli ve výhledu omezováni žádnou karosérií, jejíž sloupky
jsou tak často zdrojem kritiky výhledu z moderních aut.
Pravou rukou ovládal řidič páku zadních brzd. Ta byla vybavena aretací a mohla
sloužit i jako parkovací.
|
 Srdce
každého nadšence zaplesá při pohledu na podvozek Voitruetty. Vlevo je vidět
setrvačník na nějž navazuje spojka s převodovkou. Na hřídeli převodovky je
umístěna pásová brzda ovládaná pedálem z místa řidiče. Teprve pak následuje
křížový kloub a kardanový hřídel. Děrovaný válec vlevo nahoře je tlumič
výfuku. Měděná trubička zásobovala diferenciál olejem.
|
Takhle nějak mohla
Voitruetta vypadat dne 21.12.1898 v Paříži v den historicky první jízdy Louise
Renaulta vozidlem RENAULT. Tehdy se s přáteli vsadil údajně o láhev Šampaňského,
že se svým vozítkem vyjede poměrně strmý kopec v ulici Lepic na Montmartru
| (text a foto Renault Club) |
|
V posledních týdnech roku 1898 slavil Louis Renault své 21. narozeniny. Zvolil
tuto příležitost k prvnímu uvedení svého nového automobilu. Byl to Renault typ
A. Měl motor o objemu 270 ccm o výkonu 1,75 koně a třírychlostní převodovku. Mohl
dopravovat dva dospělé lidi rychlostí až 50 km/h. Typ A byl postaven na bázi De
Dionovy čtyřkolky. V roce 1899 otevřeli bří. Renaultové (Renault Fréres) svou
dílnu na Avenue du Cours v Billancourtu. 12.června se zúčastnili Pařížského
autosalonu již se dvěma modely, typem A a B. Typ B byl vybaven motorem o objemu 450 ccm
. Oba motory byly chlazeny vzduchem. Toho roku bylo vyrobeno 76 vozidel a v továrně
bylo zaměstnáváno 110 lidí.