RENAULT 19

    Těsně před koncem roku 1988 představila automobilka Renault nový typ vozu nižší střední třídy, nahrazující úspěšný typ 9/11. Tento typ se stal přímým konkurentem v té době vyráběných vozů Fiat Tipo, Volkswagen Golf, Ford Escort, Opel Kadett, Peugeot 309 a dalších. Svým vzhledem, ale především jízdními vlastnostmi a užitnou hodnotou tehdy kandidoval na titul "Automobil roku".

Renault 19 je tří nebo pětidveřový hatchback, který se vyráběl ve více než 70 různých modelových modifikacích, lišících se typem karoserie, motory a několika stupni výbavy. Jeho vývoj trval celkem 45 měsíců, což je vzhledem k době jeho vzniku velice příznivý údaj. K modelům se splývavou zádí přibyla v roce 1992 další karosářská varianta typu sedan. Při jeho vývoji Renaultu 19 byla věnována velká pozornost bezpečnosti, pohodlí posádky a mimo jiné také aerodynamické čistotě. Součinitel Cx tohoto vozu je pouze 0,30, což je na třídu Renaultu 19 skutečně málo, dokonce i dnes. Podíl na takto nízkém součiniteli odporu vzduchu mají kromě základního tvaru karoserie také detaily, zejména hladká a utěsněná čelní stěna a oba velké plastové nárazníky zapuštěné do karoserie. Díky nízkému aerodynamickému odporu pak všechny modely disponují poměrně příznivou spotřebou pohonných hmot.

Délkou 4115 mm patří "devatenáctka" k největším vozům své třídy. Vnější rozměry se rovněž promítají do velikosti interiéru, který poskytuje dostatek pohodlí i na dlouhých cestách. Interiér vozu je zcela v příjemném francouzském stylu. Pracoviště řidiče je velmi přehledně a ergonomicky uspořádáno. Podle stupně výbavy je pak možno ve voze nalézt zvyšující se počet prvků, přispívajících ke zvýšení jízdní pohody, elektricky ovládaná okna, otevírací střechu, nebo i automatickou klimatizaci, která "umí" udržet zvolenou teplotu i při vnější teplotě 45oC. Díky velkorysému prosklení 2,64m2 u pětidveřové verze je celkový horizontální úhel výhledu z místa řidiče 311o, což rozhodně přispívá k řidičově přehledu o dění před, kolem i za automobilem.

Podvozek je příjemně měkký, takže na závadu jízdního komfortu nejsou ani nerovnosti na vozovce. Důsledkem tohoto naladění podvozku je větší boční náklon v razantněji projížděných zatáčkách. I přes to vůz drží spolehlivě zvolenou stopu. Poněkud nervózně však reaguje na rychlé ubrání plynu v prudce projížděných zatáčkách, kdy se záď vozu začne chovat přetáčivě. Lékem na tuto vlastnost typickou pro všechny vozy s předním pohonem a komfortně nastaveným podvozkem je však pouhé sešlápnutí spojky, nebo opětovné přidání plynu, po němž se vůz začne opět chovat neutrálně.

Zájemce o tento automobil si může vybrat s poměrně bohaté škály motorů začínajících relativně slabým motorem o objemu 1237 cm3, který se dodával pouze do některých zemí v nichž se daňové zatížení vozidel vypočítávalo podle objemu motoru. Celkem slušně s devatenáctkou hýbe čtrnáctistovka Energy disponující výkonem 57,5kW (78 k) se kterou je možno v běžném mimoměstském provozu docílit spotřeby pod 6l/100km. Paleta motorů pokračuje sedmnáctistovkou o výkonu 66,5kW (90k) a vrcholí sportovním "šestnátiventilem" o objem1763cm3 o výkonu 101kW (137k). Těm spořivým jsou pak určeny naftové motory o objemu 1870cm3 v atmosférickém nebo přeplňovaném provedení.

Při koupi ojetého vozu by si potenciální kupující měl dát pozor zejména na těsnost výfukového potrubí, kvalitu tlumičů a stav přední nápravy, kde trpí především kulové čepy při jízdě po nekvalitní vozovce.

autor Viktor Kazda