11. sraz JIČÍN


Záříjové srazy bývají obvykle menší, komornější a bývá na nich více času na hraní.
Právě takový sraz máme právě za sebou.

Většina z nás přijela na sraz už v pátek, tak aby stihla tentokráte poměrně náročný orientační závod, který byl připraven s ohledem na to, že jsme počítali s tím, že se zúčastní především skalní renaulťáci, kteří už mají nějaký ten závod za sebou. Zpočátku závodu se nám zdálo, že jsme ho udělali přece jen příliš obtížný, to když tajná kontrola ještě hodinu a půl po startu nehlásila žádný průjezd. Nicméně pak se s průjezdy roztrhl pytel a soutěžící přijížděli jeden za druhým. Dalším "potvrzením" správnosti volby byly pak posádky v cíli, když některé z nich předávaly takřka bezchybné jízdní výkazy. Bylo zde markantně vidět, kdo už s námi něco odjel a kdo teprve začíná. Nicméně, pro ty méně zdatné už nyní připravujeme podstatně jednodušší variantu na jaro. Základním pravidlem tohoto orientačního závodu bylo pravidlo, používané při průjezdech reálným itinerářem: "pokud není v iti psáno jinak, jede se po hlavní nebo rovně". A právě toto jednoduché pravidlo se stalo úhelným kamenem (zmiňuji ho zcela záměrně, pro všechny příští závody). Jeho nedodržení pak mělo pro některé posádky fatální důsledky. Nicméně trať, tak jako vždy obsahovala několik záchytných bodů, kterých se zabloudivší posádky mohly chytit. Nejsložitější pasáží pak byl průjezd vesnicí Stará Paka, kde jsme raději kontaktovali starostu a upozornili ho, že tudy budeme projíždět a řešit jeden z nejnáročnějších úkolů tohoto závodu. Nám organizátorům se však nevyhnula smůla při sbírání soutěžních tabulí. Při cestě k posledním z nich Petr Rosol nezvládnul řízení v mírné pravotočivé zatáčce na štěrku a poslal lagunu do 3 metry hluboké jámy. Na tomto místě bych chtěl vyjádřit upřímný dík všem účastníkům srazu, kteří neváhali a pomohli při vytahování auta, přestože už byla hluboká noc.
Sobotní den se nesl v hravém duchu. Ráno začínal jednou z nejdelších a také nejtěžších jízd zručnosti, které jsme kdy připravili. K našemu překvapení a potěše si většina soutěžících se všemi nástrahami poradila naprosto bravurně.
Následoval oběd, ke kterému nám místní restaurace připravila báječnou svíčkovou (se šesti :-) ). Krátce poté už jsme se zase viděli na startu další soutěže, která je na našich srazech poměrně nová. Říkáme jí čumjízda. Název sám napovídá, o co při ní jde. Celá posádka celou cestu kouká a hledá na zadaném průjezdu obrázky, které jsou vytištěné v iti. Má pak za úkol popsat co vidí a kde to bylo. Kromě splněných úkolů si pak posádky přiváží spoustu dojmů z překrásné přírody, kterou průjezd volíme. Hned po dojezdu do cíle si řidiči mohli vyzkoušet, za jak dlouho sejmou a nasadí kolo, což byla další soutěž započítávaná do celkového pořadí. Po dojezdu poslední posádky následovala poslední soutěž sobotního dne. Poprvé jsme udělali noční jízdu zručnosti (nepočítám-li soutěže v rámci orientačních závodů). zaměřili jsme se při ní především na odhad šířky vozu a postavení předních a zadních kol.


V neděli pak přišlo závěrečné shrnutí a předání cen vítězům ve všech kategoriích a jako zlatý hřeb vyhlášení titulu Mistr Renault 2003. V tomto roce si titul odnáší Jirka Konečný, vicemistrem se stal Jan Stokuč a trojici doplňuje Marek Konečný.
V příštím roce se stane úřadující mistr Renault jedním z členů organizačního týmu, takže se už všichni můžete těšit na "mistrovsky" vymyšlené soutěže.

Závěrem je mou milou povinností vyjádřit dík všem členům organizačního týmu a poděkovat sponzorům cen. Těmi byli společnosti Totalfinaelf, Renault ČR, a.s., Radek Bejček a Vladimír Říha.

Text: Viktor Kazda

OBRÁZKY

VÝSLEDKY