12. sraz Renault Clubu Česká republika 21.-23.5. 200


Už dlouho nepanovalo před zahájením srazu tak špatné počasí. Snad naposledy v Jablonném, v roce 1999. Průtrž mračen, cestou do Jičína bičovala čelní sklo veterána Renault 8 z roku 1966. Všude se valily potoky vody. Přesto, že jsem nejel víc než 110 kilometrů v hodině, byl jsem nejrychlejším vozidlem na dálnici. Alespoň si osmička po letech užila také nějaké předjíždění. Po několika kilometrech však mému spěchu udělala přítrž malá dopravní nehoda, za níž se vytvořily kolony stojících aut. Musel jsem objížďkou po staré mladoboleslavské. Jindy malebná cesta okresními silnicemi mi tentokrát připadala velmi ponurá. Do Jičína jsem zdaleka nepřijel jako první. Základní přípravy už proběhly. Čekalo se na mě, až přivezu cedule na orientační závod a na zbytek proviantu. Hospoda fungovala bezvadně, takže se většina lidí shromáždila tam. Bylo o čem povídat, koneckonců se mnoho z nás nevidělo skoro třičtvrtě roku od minulého srazu.
Vyrazili jsme na přípravu nočního orientačního závodu. Bylo po dešti, silnice mokré a nás tlačil čas. Osmička pelášila po okolních vesnicích, co jí koňské síly stačily nechávaje za sebou gejzíry vodní tříště. Rychle zkontrolovat místo konání jízdy zručnosti, která byla součástí závodu, zkontrolovat dopravní značení, rozestavět samoobslužné průjezdní kontroly a hurá zpátky do kempu. Cestou jsme potkali v protisměru "naši dodávku". Kluci v nějaké vesnici vysazovali stopaře a zase hurá do kempu. Oba rozjetí jsme se těsně minuli v pravotočivé zatáčce a uháněli dál každý po tom svém.
Před startem závodu proběhlo přivítání a důležitá rozprava. bylo příjemné vidět spoustu starých tváří, mísících se s nováčky, mezi kterými byly i dvě ryze ženské posádky.
Počasí se umoudřilo, což byla asi ta nejlepší zpráva pro všechny co dorazili.
Trasa orienťáku nebyla nijak náročná, jakkoliv to posléze několika posádkám připadalo. Nejdůležitější pravidlo bylo: Jeď po hlavní nebo rovně, pokud ti itinerář neřekne něco jiného. Samozřejmě, že jsme použili i několik, dnes už se snad dá říct klasických, chytáků. Které vylomili několik zubů především nováčkům. Většina z účastníků však příliš problémů se zdoláním nástrah neměla. Bohužel kvůli chybě v navigaci prorazil Marek Pimper olejovou vanu u své R19ky. To však také byla ta nejhorší věc, co se na celém sraze přihodila (Podle mých informací auto bez problémů znovu jezdilo už několik dní po sraze). Některé posádky sice končily závod předčasně, protože se nějaká maličkost nepodařila najít, náladu jim to ale nezkazilo ani v nejmenším. Těm ostatním po dojezdu do cíle zářily oči z prožité akce. Nakonec jsme se všichni sešli zase v hospodě, kde nás čekala hodně dlouhá noc.
Druhý den ráno (v sobotu) jsme začínali jízdou zručnosti. Štěrk odletoval od kol a kužely létaly všemi směry. Přesto byla tato jízda o hodně klidnější, než jsme zvyklí. blo také bvidět, že tentokrát chyběl úřadující Mistr Renault Jirka Konečný, jehož exhibice jsou vždy třešničkou na dortu našich zruček. Bohužel si přivodil tenisový loket, golfové zápěstí, dubovou palici a pracovní neschopnost, což mu znemožnilo účast na sraze (Jirko, příště nám pošli aspoň ty své holky!).

Po vydatném obědě následovala Čumjízda, orientační závod naruby. Ví se kudy se jede a hledají se detaily na fotografiích, které dostane každý účastník s sebou. Jak je vidět z fotografií, přírodní scenérie jsou nádherné. K orientaci stačí základní mapa, obvykle 1:100.000. Samozřejmě že i tady jsme si vymysleli pár špeků, ale pozornému oku neuteklo nic. Před startem čum jízdy proběhla soutěž ve střelbě paintballovou pistolí

Při dětských soutěžích se vyřádily naše ratolesti. Pomyslný klobouk smekám před Ríšou Kuklou, který přivezl "živou" motokáru, zdroj radosti všech přítomných malých motoristů. Skákal se panák, skládaly se puzzle, střílelo se na cíl. Prostě soutěže jak mají být.

Zlatým hřebem byla spanilá jízda z Jičína do Nové Paky, po níž následoval vědomostní test a pak už se jen jedlo, pilo, hodovalo, tančilo, dokud neodpadl poslení.

Děkuji celému organizačnímu týmu, hlavně pak jeho něžnější části, všem přátelům, kteří do soutěží věnovali ceny a všem účastníkům, za to že se skvěle bavili.

Viktor Kazda



OBRÁZKY

VÝSLEDKY