;
Renault Club ČR Renault Club ČR

  Zase ten bod G ... aneb
14. sraz Renault clubu ČR 20.-22.5. 2005

už od malička se učí lásce k Renaultům
Před srazem se mne mnoho lidí ptalo, jaké bude počasí. Všem jsem odpovídal, že jsem objednal slunečno, jako ostatně vždy a že pršet začne až v neděli odpoledne po sraze.

Vrchní zásobovač počasím mi vyhověl čímž zavinil, že jsme si na sraze užili báječného počasí.

Na sraz se sjelo necelých 60 vozů různého stáří. Nejstaršímu Renaultu 4CV bylo 44 roků a nejmladšímu Modusu týden. Mezi těmito mantinely se pohybovala všechna ostatní auta. K zajímavostem a obdivovaným patřily tradičně osmičky. Poprvé se na sraze objevil Avantime s třílitrovým šestiválcem. Majestátní, elegantní, sportovně naladěný, s černými křesly, která vás do sebe pohltila tak, že jste se stali integrální součástí auta.

Není dnes žádným tajemstvím, že první soutěží je tradiční noční orientační závod. Tentokrát okořeněný hledáním bodu G a jeho řešením. Byli jsme laskaví a polohu bodu jsme posádkám určili, takže pánové (a dámy) neměli s hledáním G-bodu tentokrát potíže. Ovšem… co s ním? To už tak lehké nebylo. Více než polovina posádek jej vyřešila neuspokojivě. Doufáme alespoň že s ostatními body se jim vede lépe. Kromě G-bodu posádky už příliš záludností nečekalo. Třešničkou na dortu byl závěrečný spurt do cíle, který se jel podle mapy. Při vyhodnocování se ukázalo, že zejména nováčkové měli svůj vlastní názor, jak by trať měla vypadat, což nám způsobilo varhánky na čele a jízdním výkazům zajistilo bohatý příděl červené fixy. Maně jsem si vzpomněl, že takto začínali i ti, kteří tento závod dnes zvládají levou rukou. I nováčkové budou příště podstatně lepší.

Po závodě bylo nutno spláchnout prach cest s čímž nám ochotně pomohli zaměstnanci restaurace, kmitajíc mezi námi s tácy naplněnými dobrotami.

V sobotní ráno jsme postavili jízdu zručnosti. Z hlediska vývoje patřila tato k těm napínavějším, které jsme na srazech viděli. O prvenství bojovali statečně a těsně Honza Stokuč, úřadující mistr Renault, Martin Trsek a Richard Kukla. Nakonec se ani jeden z nich neradoval, když na metu nejvyšší dosáhl nováček Martin Boreš.

Po jízdě zručnosti následovala soutěž v pojídání svíčkové. Byla moc dobrá. Po ní pak byla na řadě spanilá jízda do Nové Paky a zpět.

Po dojezdu do kempu zbývaly už jen dvě soutěže pro tento den. Čumjízda a vědomostní test. Prvně jmenovaná soutěž má ukázat nám řidičům oč přicházíme projíždějíc kvapně krajinou. Posádky byly vybaveny itinerářem s pevně danou trasou a 23 fotografiemi, které měly po cestě nalézt. A teď "hledej Šmudlo". Aby si soutěžící opravdu nemohli stěžovat, byly obrázky doplněny otázkami. Odpovědi byly k nalezení rovněž cestou. Do soutěže jsme tentokrát zařadili i malou přestávku na prohlídku hradu Trosky.

Vědomostní soutěž byla tentokrát zcela netypická. Když jsem vymýšlel otázky, zjistil jsem, že mě téměř nic originálního nenapadá. Jak pravil klasik, všechno už tu bylo. Pomohl jsem si tedy otázkami z jiného oboru a vytvořil "test" tak trochu šílený. Šílené otázky následovaly bláznivé, leč pravdivé odpovědi.

Následující volnou zábavu vydrželi ti nejsilnější a nejodolnější jedinci až do čtyř hodin do rána než organismus vyhlásil nekompromisně večerku.

Na neděli nám pak zbyly dětské soutěže a udělování cen těm nejlepším. Nesmím také zapomenout na anketu, jejíž výherce tentokrát vylosoval můj jedenapůlletý syn. Nasadil "poker face" zalovil v osudí a vytáhl šťastné číslo 7 štastné posádky, která si domů odvezla hromadu lahví toho nejjemnějšího oleje od ELFu.

Už dnes se těším na příští sraz a doufám, že se nás sejde alespoň tolik jako teď. Koneckonců na příštím sraze bude jako hlavní cena "ten" veterán.

Na tomto místě patří poděkování sponzorům tohoto srazu, firmám Elf, KFK Nový Jičín a panu Kyselému, Renaultu ČR a.s., Petře Havránkové, Petrovi Pilařovi, Martině Kadlecové a dalším.

OBRÁZKY

VÝSLEDKY

(text Viktor Kazda, Foto účastníci srazu)