Rej renaultů

První renaultí sraz v roce 2001 skončil před několika dny. Zúčastnilo se ho rekordních 97 vozidel, z toho 86 registrovaných účastníků, to nepočítaje několik

vozů, které zůstaly před branou kempu. I když je toto číslo rozhodně vysoké a uspokojivé, přesto se na něm podepsalo nepříznivé páteční a sobotní počasí. Ještě v sedm hodin v sobotu ráno se z oblohy valily proudy vody, které některé renaulťáky odradily. Nebýt toho, myslím, že lehce překonáme hranici sta aut.

Ti, co se odradit nenechali udělali rozhodně dobře, protože na ně čekal bohatý program, při kterém nechyběla spousta legrace.

 Při ranním slavnostním zahájení byl účastníkům srazu představen program dne a redaktor Českého rozhlasu, pan Štíbr zde provedl nábor zelených andělů, pomocníků řidičů. Když jsme se dosyta vypovídali, následovala jízda zručnosti naslepo, při které se opět potvrdilo, že řídit poslepu, jen podle navigace není žádná legrace. Zdálo se však, že téměř všechny posádky mezi srazy

tvrdě trénovaly a jen málo z nich se postaralo o opravdovou šou, když ztratily totálně orientaci.

Ani na děti jsme nezapomněli a tak si tito malí budoucí motoristé mohli zasoutěžit v ryze nemotoristických soutěžích.

Po obědě následovala spanilá jízda Mělníkem a jeho okolím.

97 automobilů, vyrobených stejnou automobilkou v různých časových obdobích, projíždějících v koloně městem nenechalo nikoho na pochybách o jakou akci se tady jedná. Všichni ti, kteří se spanilé jízdy zúčastnili ustanovili nový český rekord v délce kolony jedné značky. Nový rekord je 1.940 metrů. Děkujeme všem, díky

nimž byl náš vlastní rekord z roku 1999 překonán. Bylo nádherné pozorovat nekončící, klikatící se kolonu Renaultů. Pro ty, kdo jsou opravdovými fandy je to neuvěřitelně krásný zážitek. Pihou na kráse spanilé jízdy bylo chování jednoho mělnického motoristy, jenž rozhodně mezi Homo Renaultis nepatří. Tento dobrák, nemající s autíčkovými nadšenci nic společného, mne na přechodu pro chodce úmyslně porazil, když se mu zdálo 40 vteřin, než projede konec kolony příliš dlouhých. Trochu přibrzdil, přidal, a už jsem byl na jeho kapotě. Poté neváhal a spolu se svým otcem, mimochodem policistou mne ještě fyzicky napadli. Měli štěstí, že jsem se více než o ně staral o kolonu, aby projela.Nedovedu si představit jejich obličeje (myšleno xichty J), kdybych se s nimi začal prát a kdyby mi na pomoc přispěchalo pár Renaulťáků z kolony. Místo čtyřiceti vteřin pak čekal podstatně déle na přivolané policisty a ještě déle pak strávil na policejní stanici, kde jsme museli oba tento incident vysvětlovat.

Tady bych chtěl poděkovat všem lidem, ať už nezúčastněným občanům Mělníka, tak i všem přátelům Renaulťákům za ochotu, se kterou mi přispěchali na pomoc se svým svědectvím, dokazujícím jednání obou motorizovaných hulvátů. Asi nejparadoxněji na mě v celé té nehumorné situaci působil fakt, že onen "řidič" byl majitelem Renaultu 19.  A možná ještě paradoxněji, že se policistům snažil namluvit, že jsem mu na auto skočil sám.

Po krátké přestávce byl odstartován tradiční orientační závod, konající se v historii našich srazů poprvé ve dne. Byl sice o něco jednodušší, než ten minulý, zato byl okořeněn další jízdou zručnosti, tentokráte na rychlost a přesnost. I přes relativní jednoduchost však finty traťového ředitele Bahna mnohým zamotaly hlavu. Při jízdě zručnosti na letišti však byl znát handicap způsobený absencí dvou organizátorů podávajících právě na policii vysvětlení k výše popsané události. 

Unaveným, avšak spokojeným renaulťákům zahrála večer rocková kapela Žízeň. Pět kytaristů a jeden bubeník, oblečení do stylových "renaultích" triček, se do toho opřeli s opravdovým nasazením a nepřestali, dokud i ti nejsilnější jedinci nepadli únavou.

Po celý den se o auta všech účastníků s profesionální pečlivostí a fandovskou zapáleností starala firma K&N Car s.r.o, jejichž přístup byl všemi lidmi na sraze hodnocen na jedničku s hvězdičkou. Nám organizátorům bylo ctí mít pomocníka tak zdatného.

V neděli dopoledne byly více než řidičské schopnosti zkoušeny vědomosti, při poslední soutěži, jíž byl renaulťácký znalostní test. Po něm pak, krátce po poledni následovalo vyhlášení vítězů a předání krásných a hodnotných cen věnovaných společnostmi Renault ČR a.s a TotalFinaElf.

Zlatým hřebem srazu bylo vylosování výherce hlavní ceny 6. srazu Renault Clubu Česká republika, jíž byl osobní automobil Renault.  Losovací osudí bylo vyrobeno z nízkoprofilové pneumatiky se zakrytými boky do níž byly vloženy všechny anketní lístky. Deset dospělých chlapů se změnilo v kluky když otáčeli osudím. Neotáčeli jím na místě, jak to známe z televize, ale tak, že pneumatiku kutáleli kolem celého parkoviště za hlasitého povzbuzování ostatních.

Výherce, Miroslava Polácha, pak vylosoval nejmladší organizátor srazu, osmiletý Radek Havlíček.Ještě ani v tento okamžik nikdo z účastníků netušil, jaké auto tou hlavní cenou je. Výherci byly předány klíčky od vozu s ozdobným přívěškem a byl vyzván, aby si svou hlavní výhru na parkovišti renaultů našel sám. Poctivě chodil od vozu k vozu a zkoušel, zda mu klíčky nebudou pasovat. Ti co nevyhráli a jejichž auta výherce obcházel se královsky bavili. Nikdo mu neřekl, že se dobývá do jejich vozu a klidně ho, podšívkové, nechali aby je vyzkoušel téměř všechny. Nakonec klíčky přeci jen správně fungovaly u auta, který je již veteránem, u vozu Renault 6, r.v. 1971, žluté barvy. Ještě na místě věnoval výherce svoji výhru přítelkyni Lucii, která s ní také nakonec odjela.

Zvláštní poděkování patří společnostem Renault ČR a.s., TotalFinaElf s.r.o., K&N Car s.r.o., Turbo Sound systém, Max audio, kapele Žízeň, Tomáši Wolfovi a jeho občerstvovacímu týmu, panu Šaffkovi a Petru Váňovi za fotodokumentaci a všem kamarádům a organizátorům, kteří přispěli k hladkému průběhu srazu a k potěše všech renaultlidí, kteří se ho zúčastnili.

Zvláštní nepoděkování pak řidiči, který mě v průběhu spanilé jízdy úmyslně srazil na přechodu pro chodce.

(Viktor Kazda)