6. Renault sraz Mělník z pohledu návštěvníka

Na stránkách RC byly až do této doby uveřejňovány informace o srazech pouze od "pořadatelů" viz např. učili jsme je jezdit po třech. Rád bych přispěl svým pohledem z "druhé strany".

Ve dnech 22.-24. června se konal v kempu v Mělníce již 6. sraz Renaultclubu ČR. Pořadateli ohlášený program byl následovný: pátek; příjezd - ubytování. Sobota; zručnostní jízdy, navigační závod, spanilá jízda. Neděle; promítání pořadů  s tématem bezpečnosti a vyhlášení výsledků soutěží.

Tak a teď trochu k realitě jak to probíhalo. Bohužel jsem se nezúčastnil srazu od pátku, ale až od sobotního rána. Část návštěvníků (asi tak 40%) zde bylo jen na sobotu. Hned u brány kempu mě uvítala milá slečna a hned pomohla s vyplněním přihlášky a podala základní informace. Pro zajímavost poplatky činily 180 kč za vozidlo člena klubu a 350 pro nečleny, případní návštěvníci bez vozidla měli vstup za 20Kč. Ceny na dnešní dobu rozumné a přijatelné pro většinu "normálních" pracujících lidí. Hned u vjezdu byl také vyvěšen program a pravidla soutěží a další nezbytné podmínky, dále byly ještě v klubovně. takže všichni byli dostatečně informováni. Podle směrovek v kempu snad nebylo možné se ztratit. V této první fázi akce nebylo co organizátorům vytknout.

Většina návštěvníků se ihned po dojezdu šla rozhlédnout po okolo stojících vozech. A bylo opravdu co obdivovat vždyť kdy se vám poštěstí uvidět vedle sebe sotva pár týdnů starou Lagunu II a Renault Dauphine Gordini rok výroby  1962. A nejen tyto skvosty byly k vidění.

Po představení organizátorů následovala první zručnostní zkouška na přilehlém parkovišti. Byla velice nekonvenční, posuďte sami: řidič měl neprůhledné brýle (svářečské) a spolujezdec ho musel navigovat. Trať začínala výjezdem z garáže, pokračovala motýlkem a končila opět zajetím do garáže. Výsledný čas byl ihned ohlašován. Bližší vysvětlení: Viktor Kazda a Petr Rosol se střídali u mikrofonu a komentovali události na ploše a ohlašovali výsledky. V tomto případě se kvalitní zvuková souprava stala nutností. Proč to zde zmiňuji ? Protože kdo chodí i na jiné srazy, málokdy se lze něco z rozhlasu dozvědět, buď pořadatelé vůbec podobných prostředků nepoužívají, nebo používají např. místní systém v kempu, kde nerozumíte jedinému slovu, zde mají pořadatelé další body plus.

Počasí nebylo moc přející a tak se garáž občas větrem lehce posunula, pořadatelé však situaci zvládli.

Ihned po první zkoušce následovala druhá, neméně nekonvenční. Jednalo se o výměnu kola na připravené nápravě. Samozřejmě na čas.

Bahno názorně předvádí co bude úkolem soutěžících.

Spanilá jízda začala v sobotu po poledni. Řazení bylo vzhledem k počtu vozidel zvládnuté dobře, nejdříve se jelo centrem Mělníka a poté jeho okolím. Účastníci byli velmi ukáznění, to se však již nedá říci o ostatních účastnících provozu. Popíšu zběžně jen dva vážnější případy, které se staly. První, na křižovatce v mělníce bylo najeto na jednoho z organizátorů, který směřoval kolonu vozidel a později byl i fyzicky napaden, celá záležitost měla dohru na policii, o to větší překvapením bylo, že "násilník" sám byl policista a majitel vozu renault.
Druhý případ jsem sám viděl, při návratu kolony do Mělníka, začal kolonu, která zabrzdila aby umožnila přechod jedné stařence, předjíždět zuřivý majitel červené felicie, stařenku málem přejel, ani příliš nebrzdil. V této situaci řidič nebyl dalek toho, aby nedostal od jedné posádky... Ale to je jen druhá strana mince, navenek je většinou vidět jen nádherná kolona nablýskaných vozů. Škoda že jsme se již nedozvěděli jestli se nám podařilo překonat nějaký ten rekord v délce kolony vozidel jedné značky.

Spanilá jízda v Mělníce.

Jízda v okolí Mělníka.

Návrat do Mělníka.

Fotky bohužel nemohou přesně vystihnout tu atmosféru, to prostě musíte zažít sami.

Třetí zručnostní byla na konci první navigační etapy na letišti nedaleko dělníka. Jestliže jeden z článků o předchozích srazech měl podtitul "učili jsme renaulty jezdit po třech", tento by klidně mohl mít podtitul "učili jsme vypadávat spolujezdce z okének". Na konci této třetí zručnostní bylo zastavení pravým kolem v označeném čtverci, většinou se spolujezdec vykláněl z okénka tak, že skutečně občas hrozilo, že vypadne. Bohužel já jsem stál na opačné straně takže názorná fotka chybí. Pro přiblížení této zkoušky, začínala na startovní čáře, zajetím do první garáže popředu, zajetím do druhé garáže pozadu, kličkování mezi kužely otočení a malá šikana a již zmiňované zastavení kolem ve čtverci. Zde ovšem pořadatelé dostávají první mínusové body za organizaci, konkrétně se jedná o seznamování posádek s trasou a úkoly zkoušky tešně před jejím započetím (vždy posádku před startem) a to pomocí narychlo nakresleného nákresu. Podmínky nebyly také zcela jasně stanovené, především kterým kolem je nutno zastavit ve čtverci (někteří zastavovali levým, většina pravým), někteří účastníci nevěděli jestli se mají tyček v garáži dotknout, nebo stačí 20cm jako při první zkoušce, někteří nevěděli kde se otočit a trasu si pěkně prodloužili. Prostě trochu zmatků.

Na trati Renault Dauphine.

Celou sobotu zde bylo detašované pracoviště servisních techniků, kteří odborně zkontrolovali (zdarma) stav vašeho vozu. Tato služba byla velice vyhledávána.

Ten kdo vydržel do neděle byl odměněn krásným počasím, sluníčko svítilo, po dešti ani památky. Ranní plánované promítání materiálů o bezpečnosti jízdy lehce nevyšlo, ale myslím, že to nikomu příliš nevadilo. Kolem jedenácté přišel jako blesk z nebe vědomostní test. Test byl skutečně těžký, podle toho jak jsem koukal na výsledky průměr byl okolo poloviny správných odpovědí.

Předávání cen v neděli, které bylo oproti programu o hodinu a půl posunuté, bylo velmi zajímavé a velmi nekonvenční. Už když se pořadatelé vlekli s velkou lahví plynu, bylo to podezřelé. Hlasatel v podobě předsedy klubu Viktora Kazdy si vyzkoušel asi jak mluví šmoulové, již Vám asi došlo že tím plynem bylo hélium. Splnilo to účel a většina přihlížejících se dobře bavila. Vyhlašování probíhalo v těchto kategoriích, nejvzdálenější účastník, nejlepší řidička, nejlepší výkon dětského organizátora, první tři v navigační soutěži, první tři v zručnostní soutěži, první tři absolutně, a nakonec, nakonec byl losován výherce automobilu. Výherce který ani netušil co vlastně dostane, hlavní výhra automobil byl utajován až do poslední chvíle a na losovacích lístcích se typovalo i na hlavní výhru.

Pořádně se nadechnout a ...

Losovací osudí pro hlavního výherce bylo originální. Pro dostatečné promíchání bylo z davu vybráno deset dobrovolníků, kteří s ním oběhli stometrové kolečko. Nejmladší organizátor potom vytáhl lístek s jménem výherce. Pro toho to ovšem teprve začínalo ! Dostal klíčky od vozu se slovy "musíš ho najít sám". Výherce obešel víc než deset vozidel, klíčky nikam nepasovaly až u této žluté  R6 seděly přesně.

Podle posledních zpráv výherce s novým vozem dojel bez problémů domů.
 

Závěr
Pořadatelům se podařilo připravit a realizovat v podstatě celý program a hlavně myslím, že se všichni bavili a to je asi to hlavní. Nezbývá než popřát mnoho zdaru do dalšího srazu a doufám, že se tam všichni zase opět uvidíme.

(Petr Váňa)