8. sraz RCČR 24.5.-26.5 2002 Tábor


aneb Miláčku, našel jsem bod G, ale co s ním mám dělat?

Letošní první sraz byl pro nás tak trochu sázkou do loterie. Po dlouhém zvažování jsme se totiž rozhodli pro zahájení už v pátek. Vyšlo to. Před zahájením prvního orientačního závodu už bylo v kempu Knížecí rybník u Tábora více než 70 aut.

Po krátkém zahájení byl odstartován orientační závod. Pro jednoduchost nazývaný holčičí. To proto, že když jsme ho v listopadu loňského roku vyměřovali rozdělili jsme se na (rozuměj organizátoři) dva týmy, kdy první byl složen ze zástupkyň něžného pohlaví a ten druhý zase ze samých chlapů. Výsledkem tohoto rozdělení se staly dvě odlišné trasy s odlišnými podmínkami. Obě trasy pak byly následně ještě projížděny a dolaďovány tak, aby jejich průjezd byl možný s použitím jakékoliv mapy s měřítkem 1:100000 a 1:200000. S přípravou trasy jsme skončili, když nám "seděla" na 5 různých map, které lze koupit u kterékoliv čerpací stanice. Vyzkoušeli jsme si také, že podle mapy 1:250000 už, především trasa "klučičího" orienťáku projet nelze. Také proto jsme dopředu avizovali nutnost mít s sebou mapu 1:100000, která byla pro daný účel nejpřehlednější.

První orientační závod se jel podle reálných údajů, to znamená, co vidíš to vidíš. A nebyli bychom to my, kdybychom si nepřichystali pár veselých chytáků. Za všechny alespoň jeden. Jedním ze 12 úkolů, které měly být na trase splněny, bylo najít důležitou informaci na definovaném místě. Ti, kdo "důležitou informaci" nalezli, se z papíru schovaného v autobusové čekárně dozvěděli, že nemají nic hledat a pokračovat v jízdě podle itineráře. Méně šťastní ovšem přiváželi "důležité informace typu: "zakázán prodej majonéz Spak", "staré kůže vykoupí....", "telefonní číslo na doktora Mráčka je...", případně že "pojízdná knihovna přijede v úterý" ap. Tento závod neplánovaně ukončil fanda s přezdívkou Esse s červenou devatenáctkou, který se při otáčení na čtvrtém kilometru netrefil na silnici a sjel do příkopu. Naštěstí se ale lidem ani autu nic nestalo.

V sobotu ráno už byla travnatá plocha téměř plná, přesto přijížděli další fandové. Na parkovišti se tak vedle sebe skvěly taková báječná auta jako Monaquatre z roku 1935 vedle R4 CV z roku 1960, renaulty osmičky vedle "nadupaných" pětadvacítek turbo, er čtyřka vedle devataenáctky kabrio, tuningově upraveného Twinga a vyladěného Safranu Biturbo. Takhle bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho, protože k vidění toho bylo opravdu hodně.

Krátce po deváté hodině zahájila společnost Autosalon Tábor s.r.o., což je táborský prodejce naší oblíbené značky, diagnostický servis pro všechny, kteří měli zájem nechat si zkontrolovat svá auta. Zároveň každý, kdo měl zájem mohl vyrazit na zkušební jízdu některým z pěti vystavovaných vozů, mezi nimiž nechyběly takové skvosty jako úplně nový Vel Satis, Kangoo 4x4 a nová Laguna.

Mezitím začala dopolední jízda zručnosti zaměřená především na techniku a přesnost. K vidění byly nejen bravurní průjezdy, ale také moc hezké kiksy, které pochopitelně pobavily přihlížející obecenstvo, které pak následně zase svými kousky pobavilo ty, co už zručku absolvovali. Zde je asi na místě zmínit to, že se našich srazů účastní čím dál tím více posádek, v nichž je zastoupeno něžné pohlaví a také více posádek ryze ženských. To, jakým způsobem si počínaly právě dívky a dámy za volantem muselo zviklat přesvědčení i toho nejzarytějšího odpůrce žen za volantem. Před nasazením a sportovním zápalem těchto dívek a žen smekám já sám svůj pomyslný klobouk. Abych však nemluvil jen o něžném pohlaví. Celkově se na sraze sešla, jako už tradičně spousta báječných lidí a mě mohlo jen mrzet, že nemám více času, abych si se všemi popovídal. Nezřídka se mi stalo, že jsem musel někoho odbýt, protože jsem spěchal "zase něco organizovat".

Po přestávce na oběd dorazila do kempu policie se dvěma vozy a zajistila nám doprovod při spanilé jízdě. Bohužel však tempo nasazené policejním doprovodem bylo poměrně vysoké, paradoxně k tomu, že první vozy jely nějakých třicet kilometrů v hodině. Při výjezdu z kempu se kolona roztrhla, několik vozů bylo nuceno dát přednost v jízdě a musely kolonu dohánět. Když opouštělo kemp poslední auto, byla kolona již téměř dva kilometry dlouhá. Díky tomu se nám pár renaultů cestou ztratilo. Nic však nebylo ztraceno, až na tři renaulty jsme se nakonec zase všichni na posledním kilometru spojili a tak nás mohlo být při průjezdu branou kempu napočítáno 99. To je nový rekord našeho klubu v délce kolony.

Krátce poté byly odstartovány dětské soutěže. Děti bojovaly s vervou a přihlížející se výborně bavili. Hned po nich další jízda zručnosti tentokrát zaměřená na rychlost a ovládání vozu na mezi adheze. Poměrně jednoduchá trať, kterou jsme vytvořili s pomocí pouhých tří kuželů a několika sloupů se stala prubířským kamenem pro pneumatiky a ruce řidičů. Hlavní roli tu hrál odhad rychlosti, kdy kola ještě drží stopu, znalost rejdu auta a samozřejmě rychlost, kterou řidič umí plést vánočku. Stejně tak jako i v soutěžích na předešlých srazech bylo možno vidět renaulty na třech kolech. Vyloženou exhibici předvedli Luděk Procházka se svým Safranem, Standa Kulhánek s Cliem a mimo soutěž pak Petr Havlíček s Peugeotem 205 (nemohl přijet se svojí R16kou, která je už více než rok v přestavbě), který zajel o tři setiny sekundy nejlepší čas navíc zcela bez trestných bodů. Zážitkem pak byla jízda Clia Sport V6 24V, na níž více než průjezd tratí, která pro malý rejd Clia nebyla vhodná, bylo možno nechat se unést vzhledem dravě vypadajícího sporťáku a hlavně famózním zvukem šestiválce s 230 řehtajícími koňmi.
V programu srazu nechyběl ani tradiční vědomostní test, tento rok, soudě podle jeho výsledků, opravdu těžký.

V 18:30 byla zahájena rozprava před druhým orientačním závodem, který byl o něco náročnější než ten předešlý. Všem, co se na rozpravu dostavili byla učiněna "nalejvárna", tedy návod na to, jak ho jet. Většina z těch, kteří na rozpravu dorazili neměla s projetím větší problémy. Po závodě se ukázalo, že naše strategie s mapami byla správná. Málokdo skutečně zabloudil, což se dalo dobře poznat z počtu správně vypsaných průjezdních kontrol. Skutečným oříškem pak ale bylo řešení průjezdu detaily bodů. Zejména pak řešení budu G, což byla náves s komunikací ve tvaru osmičky, do které ústilo 6 silnic. Ten správně vyřešila jen čtvrtina posádek. Při pročítání jednotlivých jízdních výkazů mě napadla otázka, kterou si možná kladl v bodě G kde kdo, a byla jako ze života. "Našel jsem bod G - hurá! No jo, ale co s ním mám dělat?". Kdo si na tuto otázku neodpověděl správně, dostalo se mu ocenění v podobě razítka SHIT HAPPENS od "falešné" průjezdní kontroly a k tomu ještě jedno "falešné" písmenko ze samoobslužné průjezdní kontroly. Celkem se dalo v bodu G nasbírat až 660 trestných bodů za nesprávný průjezd. Nejúspěšnější posádky v cíli měly 300 trestných bodů a více než polovina se jich vešla do 700 trestných bodů, což je velmi slušný výsledek. Nám tedy nezbývá než gratulovat. Na příště si budeme muset vymyslet nějakou neokoukanou fintu.
Na konec dne jsme měli připravenou ještě jednu "jízdu zručnosti" a sice tentokrát bez aut, zato s noktovizorem (zařízení pro noční vidění). Pro celkové vyčerpání organizátorského týmu a déšť však na ni už nedošlo. A tak zůstalo dostatek prostoru pro příjemně hrající kapelu Volný styl, která hrála, dokud neodpadl poslední nadšenec.

Nedělní vyhlášení vítězů bylo jako tradičně spojeno s udělováním cen za první tři místa v každém bloku soutěží a cen nejlepší ženský výkon, nejkrásnější auto a první místa v soutěžích pro děti. Celkové výsledky a pořadí naleznete na zvláštní stránce a tak zde zmíním jen ty, které tam nejsou.
Nejlepší ženský výkon: Alena Hybnerová
Nejkrásnější auto: Renault 25 Miloše Sztankovicse
Děti: 1. místo Ondra
2. místo: Kristínka
3. místo: Lucie

Ceny do soutěží věnovali: Renault ČR, a.s, TOTALFINAELF Česká republika s.r.o., Autoavant družstvo, Autosalon Tábor s.r.o., Miloš Sztankovics, Radek Bejček a Renault Club Česká republika.
Zvláštní poděkování za pomoc: Martině Kadlecové, Václavu Bartáčkovi, Juraji Boledovičovi, Ondrovi Demutovi, Petrovi Havlíčkovi, Miloši Sztankovicsovi, Petrovi Váňovi, Mirkovi Vašicovi, Vláďovi Zumrovi,
Poklona pro všechny účastníky, že to s námi vydrželi. ;-)

Fotografie ze srazu, výsledky, další článek od Petra Váni a vyhodnocení ankety přibudou na tuto stránku co nevidět. Vybrali jsme necelých 300 fotek z téměř 2000, které máme k dispozici. Je třeba je všechny upravit, takže mějte strpení. Je však na co se těšit, protože jsou opravdu povedené.

Text Viktor Kazda

Výsledková listina

Obrázky 1

Obrázky 2

Obrázky 3

Článek Petra Váni